Hlavní koučové po 3. čtvrtfinále:

Vladimír Růžička st. (MHK):
„V první třetině nás Liberec předčil v bruslení a zaskočil nás. Dal dva góly a potom pro nás bylo hrozně těžké vrátit se do zápasu, oni si to víceméně hlídali. Chtěli jsme hrát trochu jinou hru, aktivní, ale Liberec nás k tomu moc nepustil. Je hodně silný na kotouči a my nemáme tak přesné přihrávky, připadá mi, že nám puky hodně odskakují. Soupeř toho pak využívá, že si to dá a dostává se do šancí.“

Patrik Augusta (LIB):
„Odehráli jsme velice dobré utkání od první do poslední minuty. Budu se opakovat s tím, co jsem řekl po druhém utkání po nás doma: Gratulace do kabiny, od prvního do posledního hráče jsme předvedli velice kvalitní výkon a ten nás dovedl ke třetí výhře v sérii. Ještě ale není konec. Jsme jeden krok od postupu, a ten bývá vždycky nejtěžší, což není jenom klišé. Hradec má totiž velice kvalitní mužstvo. Nikdo z našich hráčů určitě nelétá v oblacích.“

Vzájemné duely Lvů s Tygry bývají vždy plné emocí, speciálně pro čtveřici hráčů ale mají tato klání ještě větší náboj. V kádru Tygrů figuruje jméno beka Mislava Rosandiče, jenž strávil pod Bílou věží tři roky, ještě větší vazbu má na město pod Bílou věží hradecký odchovanec a současná brankářská dvojka Liberce Jaroslav Pavelka.

Zajímavé jsou také příběhy Marka Zachara a Radovana Pavlíka. Ten první se narodil v Liberci a nepočítáme-li krátká hostování a dvě sezóny za mořem, až do letošního ročníku hrál pouze za rodné město. Také druhý jmenovaný se víceméně nehnul z rodného města – Hradce Králové – až do letoška. Mountfield a Bílí Tygři se totiž v sezóně domluvili, že pro zvednutí výkonů obou rychlonohých hráčů si je do konce ledna vymění na hostování, které nakonec protáhli až do konce letošního ročníku. A tak oba hokejisté, kteří se mimo jiné potkali v minulosti v reprezentačním týmu na MS U18 2016 a MS U20 2018, nastupují v této sérii nejen proti sobě navzájem, ale také proti svým mateřským klubům a klubům, které vlastní jejich hráčská práva.