Ohlasy Barbory Špotákové bezprostředně po kvalifikaci:

„Chybělo mi spojení, které člověk potřebuje, aby to střílelo. Nestřílelo mi to vůbec a s tím se prostě hrozně těžko něco dělá. Navíc v kvalifikaci, kde má člověk jen tři hody, se dá něco změnit jen těžko. Na tréninku to zvládnu, dám si nějaký hod, který mě probudí, ale tady je na vše málo času a vůbec to dnes nebyl můj den. Je to hrozné a špatné, ale v životě se dějí horší věci. Jsem zklamaná, ale asi je nám to tady zapovězené. Včera mě totiž potkal Libor Varhaník a říkal, že Jan Železný tady vypadl v kvalifikaci. To jsem den před kvaldou nechtěla slyšet. Takové věci se ale bohužel stávají, mrzí mě to hlavně kvůli lidem, co se o mě starají a věří. Ale ti zase vědí, že se to stává. Stalo se to i velkým hvězdám, které neprošly dále, i holkám, co letos hází dále než já. Věděla jsem už od rána, že to dnes nebude dobrý den. Ale člověk vždy doufá, že se to nějak zlomí.

Rozběh jsem posouvala, ale o tom to tolik nebylo. Chyběla spíše dynamika, neprospělo mi ani vedro. Potřebovala bych být jako pružina, ale cítila jsem se hodně flexibilně, jako žvýkačka. Teď bych si dala i nohu za krk. A to nebylo dobré. Nechci se ale vymlouvat.

Vůbec nelituji, že jsem si kariéru posunula o dva roky navíc. Byly to krásné roky, předvedli jsme s trenérem dobré výkony, letos pojedu ještě na světové finále do Curychu. Vyhrála jsem Diamantovou ligu, úplně tragické to není, pořád mě to baví. Chtěla jsem to dnes hodit hodně pro Janečka, protože to doma hodně prožívá a věřím, že to jednou uvidí na stadionu a hodím to před ním. Určitě si ráno přivstal, rád drží noční hlídky, například když ví, že má přijet maminka, a nebo že se někde něco děje. Asi to bude hasič (smích).

Tahle doba není tolik pro mě. Oproti tomu, co bylo v Londýně, je tohle otočka o 180 stupňů. Olympiáda by měla být oslava sportu, radost, celosvětové setkání s lidmi. To co je tady, je nějaký hybrid. Taková auta jsou dnes v módě, ale tady se mi to nehodí. Je to spíše divadelní verze olympiády. Jako když Tři sestry hráli doma v obýváků a přenášeli to lidem do jejich obýváků. Tohle je podobné. Děláte to, ale to, co to má přinášet, tedy že se lidé tlačí na sebe, fandí a prožívají společně emoce, to tady není. A přitom vždy to byl základ.

Říká se mezi sportovci, že pořád lepší, než nic, ale to říkali i ti muzikanti. Ale je tam za mě to ale.

Po posledním hodu mi nijak neběželo hlavou, že by tohle bylo naposledy. Nikdy jsem nekončila špatným hodem, na tréninku vždy házím do té doby, než hodím hezký hod. Takhle s hlavou dolů se loučit nechci. Mám určitě chuť pokračovat dále. Necítím, že by tohle měla být ta pověstná tečka, ty ať si dělají jiní lidé. Ne já. A jestli to byla poslední olympiáda, kdo ví. Byla ta gymnastka 46 let stará, mimochodem velmi sympatická. Všechno je možné. Když světová situace bude trochu jiná a bude nějaká šance na zlepšení, je možné, že ještě vydržím dále. Zatím dále určitě jedu. Ale takhle před prázdným stadionem a po špatném dni bych se nerada loučila. To by bylo smutné a já mám ráda happy endy. “ (05:39:43)

To je ode mě vše. Děkuji za pozornost a u dalších olympijských přenosů se budu těšit na počtenou.

Postupující do finále

Maria Andrejczyková (POL)
Mackenzie Littleová (AUS)
Lyu Chuej-chuej (CHN)
Madara Palameikaová (LAT)
Maggie Maloneová (USA)
Kelsey-Lee Barberová (AUS)
Eda Tugsuzová (TUR)
Haruka Kitagučiová (JPN)
Liveta Jasiunaiteová (LTU)
Liou Š'-jing (CHN)
Kathryn Mitchellová (AUS)
Christin Hussongová (GER)